|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Chudoba v České republice postihuje pracující, kteří mají nízký příjem, dále pak lidi v evidenci na Úřadu práce i mimo ní. Zde bych chtěl uvést paradox, jenž se často vyskytuje v internetových diskusích. Jedná se o poznámky tohoto typu: „Cikáni mají královské sociální dávky, neboť berou na jednu rodinu několik desítek tisíc Kč. Úředníci se bojí o svůj život, a proto kývnou vybraným skupinám na cokoliv.“ Něco je v našem státě špatně. Zároveň se nahrává diletantským majitelům zchátralých ubytoven. Právě ti si účtují nehorázné nájemné. Současnému režimu zřejmě vyhovují občanské střety a bojůvky.
Nadává se intenzivně na adresu nezaměstnaných, a tak se veřejně ptám: Proč si slušní lidé „tvrdě“ nezažádají o již zmíněné královské sociální dávky? Bojí se arogance úředníků a plivnutí do tváře. Slušnost a poctivost se v našem případě nevyplácí, neboť se (podle diskusních příspěvků) musí člověk v Chorvatsku opálit, aby dosáhl maximální finanční podpory a solidarity ze strany státu. Jaký to začarovaný kruh! Ti, kdož pracují, se mají ještě hůř. Vyvolení politici si mohou dovolit velký dům obehnaný mohutnými hradbami. Nestarají se o nic, vždyť se vyplatí být izolován od kriminálního prostředí.
Dalším nešvarem je naše školství. Někomu vyhovuje všeobecná negramotnost daných skupin obyvatelstva. Někomu vyhovuje chaos a nepořádek. Vyvolení na všech stranách likvidují řádné občany. Navíc si představitelé romské inteligence stěžují na úpadek svého národa, jenž žil v předchozích dobách v souladu s přírodními hodnotami.
Dalším nebezpečím jsou zločinecké exekuce kvůli nepatrné dlužné částce. Mafie vládne všude, neboť negativně ovlivňuje hospodářskou a politickou situaci v naší republice. Slušnost míří rovnou do kopru, a to zejména v zaměstnaneckých vztazích. Panuje zde mnoho smutných a tragických okolností. Žijeme v diktatuře všemožných zločinů a morálních úpadků. Eurohujerství nám neprospívá, nýbrž škodí. A proto nechtějme občanskou válku v naší vlasti.
Václav Kovalčík
|
|
|