|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Prohlížím si své nové bydliště, docela se ztrácím skupině lidí, které bych se měl věnovat. Vstupuji vlastně do neprobádaných místností, abych poznal, jak na tom budeme dál. Místnosti jsou prázdné. Dřevěné trámy jsou v kompozici s kamennými stěnami.
Mířím po schodech do horních pater budovy. Všude prastarý nábytek jako na zámku. Jdu ještě výš – ejhle, půda v hrozném stavu! Všechno pomalu stárne, dokonce je střecha na spadnutí. A tak na ní vylézám, abych unikl od trapných rautů, abych se vyhnul snobskému životu.
Na střeše je letní lehátko, a proto na něj uléhám. Chci si odpočinout, zároveň se dívat na celé velkoměsto, za nímž jsou v dáli vidět Beskydy. Ani si neuvědomuji, že mě rodina i hosté hledají. Nemohou mě najít, volají tak hasiče a policii.
Neznámá síla, jež se podobá létajícímu talíři, mě odnáší dolů. Je neviditelná, nevím, co tím chce dokázat. Všichni mě vidí v plaveckém oblečení. Rodina i hosté si oddechli. Slunce zapadá, ulice města nabírají oranžový kolorit. Blíží se krásná letní romantická noc.
Václav Kovalčík
|
|
|
