Bývají často zapomenuté, přesto v nich věříme. Jsou neviditelné. Dokážou tolik říci, i když se potápějí v hlubinách našeho partu. Mohou zároveň zastávat funkci pramenů krás, nápovědy, skryté estetiky a skrytých myšlenek. Hrajeme si s písmeny, hrajeme si s čísly a dalšími znaky. Podobáme se spisovatelům, z nichž se dílo zrodilo ve světě skutečném, anebo se teprve zrodí v jiných dimenzích...

Neúmyslně, anebo schválně vynecháme nějaký ten symbol. Co si napíšeme, to si také přečteme pro radost. Věnujeme dílo jako překrásný dárek svým přátelům i nepřátelům. Existuje i neexistuje zájem o toto snažení. Někdy je o nás řečeno, že spoléháme na nesmysly, ale lepší je renovovat styl, neboť nevěříme jen na první dojem. Pokračujme dál...

Mysleme tedy na pozadí. Mysleme na ten nevinný papír, jenž trpělivě nese naše verše. Mysleme na experiment, a proto jednejme vkusně - a hlavně bez starostí. Nechť je také zodpovědnost v zájmu nás všech.

Hodnoťme dílo v co nejširším spektru, neboť experiment může navazovat na experiment, tradice na tradici, anebo experiment na tradici, či tradice na experiment. To není frázování! Jedná se o svobodu projevu. Budou nám dílo házet do koše! Budou si o nás myslet to nejhorší! Nedejme se! Papír mnohé unese, virtuální svět též, vždyť máme právo zveřejnit svou tvorbu v částečném životním provedení, či v bohatých a rozmanitých proudech myšlenek. Něco vyneseme na světlo Boží, něco si odneseme třeba do hrobu, což znamená, že existují i jiné světy, které celkově vnímají naši osobnost, naše přání, pocity, naše vize a životní snažení. I okolnosti dělají divy!

Vždy s úctou...

Václav Kovalčík a kol., 22.12. 2010, Náchod